split 7" EP w/ Rosa Parks

by Gattaca

supported by
/
  • Includes high-quality download in MP3, FLAC and more. Paying supporters also get unlimited streaming via the free Bandcamp app.

     name your price

     

1.
2.
02:32

about

Symbolická válka, ve které se svět nachází, nám nelístostně nastavuje zrcadlo. Ukazuje nám, že přes spektakulární prohlášení o rovnoprávnosti a konci potřeby feminismu jsou to nakonec opět ženy, kdo se ve válce ocitá v pozici rukojmích. Obě naše skladby se částečně týkají tohoto tématu.
„Naše ženy vám nedáme“ skandují odpůrci imigrace a mimoděk tím prozrazují o své vlastní kultuře možná víc než si sami uvědomují. 60% lidí v této zemi si myslí, že ženy si za znásilnění mohou samy. Představa toho, že by ženy nyní mohl znásilňovat někdo „cizí“ (někdo zvenčí, někdo nečistý) ale najednou žene do ulic tisíce lidí s transparenty plnými slov o ženských právech a navzájem se přesvědčující o své vlastní pravdě.
Jakou pozici mají v téhle „válce“ ženy? Jsou pořád jen válečnou kořistí. Samozvaní strážci evropských tradic zdánlivě chrání ženská práva, ale ve skutečnosti si je jen berou za rukojmí, aby si udrželi svojí dominanci. Na práva žen roky plivali a najednou se jim hodí, když zapadají do jejich vlastenecké agendy. Příkazy zahalit se, příkazy odhalit se, náboženské hlídky kontrolující dostatečné zahalení nebo policie kontrolující dostatečné odhlaení na plážích - princip je naprosto stejný. Kontrola nad ženskými těly se naplno odhaluje jako symbolický faktor mocenského boje. Na to, že ve svobodné společnosti by to měly být samy ženy, kdo má kontrolu nad svým tělem, se nějak zapomíná. Moje tělo je moje tělo.

„Fakta maj jedinej cíl: zakrejt našim očím chaos, nasměrovat nás kamkoli, jenom né do přítomnýho okamžiku. Jediným důvodem pro ideologii dějin je zabránit lidem dělat dějiny.“ – Ladislav Šerý

-

Symbolic war that we the World finds itself in right now show us a mirror. It shows us that although we’ve heard spectacular speeches about equality and the end of necessity of feminism it’s the women in the end who are the hostages in this war. Both of our songs touch this issue.
„We won’t give you our women“ – thats one of the slogans of anti-imigration activist that tells a lot between the lines about their own culture. 60% of people in this country think that women are responsible for being raped. The idea that someone foreign (someone from the outside, impure) somehow pushes thousands of people to the streets holding pickets full of slogans about women rights and self-convincing themselves about their own truth.
What’s the position of women in this „war“? They are still just a loot of war. Self-proclaimed protectors of European traditions seemingly protecting women rights are in reality just taking them as hostages to retain their dominance. They had been spitting on women rights and suddenly they come in as useful when they fit in their nationalist agenda. Commands to cover yourself, commands to undress, religius police controlling conservative outfits, French police checking „European enough“ outsits on beaches – the principle is stil the same. Control over women bodies uncovers itself as a symbolic factor of war over power. And somehow people forget that in a free society it should be the women who should control their own bodies. My body is my body.

"Antiabortion activists, religious fundamentalists, defenders of ‘family values’, are as much a reflection of emotional impoverishment as hunger and homelessness are of material deprivation. A society one-dimensional in its driving force produces one-dimensional people, and struggles to be supported by them" - Peter Marcuse

credits

released April 8, 2017

Gattaca is Lada, Dan, Hanka, Honza and Blum
Guest vocals by Dan / Rosa Parks
Cover by Nejc (www.facebook.com/xnejc87x)
Covers printed by Riso Paradiso (www.facebook.com/risoparadiso)
Recorded by us in our rehearsal room
Mastering by Role @ Die Tonmeisterei
Released on 8th April 2017 by MxFxL, Rosa Punx Collective and HC4TL

tags

license

Track Name: Přišel čas vymést vlastní zádveří
Co vlastně hledáš, co vlastně chceš? Komfort hluchých a slepých? Pohodlnou lež? Nikde ani náznak změn, žádný kontext, žádný konflikt. Svůj řetěz si kováš k zápraží. Jsi sám svých představ otrokem.
Vzdechy slastí z přitakání. Orgie sdílených polopravd.
Vzdechy slastí z přitakání. Nadávky, vyhrožování.
Tisíce hlasů vzývá vůdce, Jejich soudy jsou rychlejší než smrt. Sami sebe přesvědčují, že oni jsou ti vyvolení. A v očích se jim temně lesknou monitory.
Chráníte národ přes firemní wifi na mobilu z Číny.
Chráníte ženy, dokud čekají doma s teplou večeří.
Čekáte vděk, čekáte obdiv, vavříny na krku. Blaničtí rytíři s touhou plenit a zabíjet. Přišel čas vymést vlastní zádveří. Nikdo na vás nečeká, nikdo se vás neprosil. Ani ti, které si berete za rukojmí.

---

It´s time to sweep your doorstep

What are you looking for? What do you want? Comfort of the deaf and blind? Convenient lie?
No hints of change, no context, no conflict. You attach your chain to your own backyard. You are a slave of your own imagination.
Delighted gasps of affirmation, orgies of shared half-truths.
Delighted gasps of affirmation, insults, threats.
A thousand voices hail to a leader. Their judgements are faster than death. Convincing themselves that they are the chosen ones. And screens are darkly shining in their eyes.
You protect the nation through office wifi on a mobile phone from China.
You protect women as long as they wait at home with a warm dinner.
You expect gratitude, admiration and laurels on your neck. Knights from Blanik with a desire to plunder and kill. It´s time to sweep your doorstep. Nobody is waiting for you, nobody asked you. Not even those which you take as hostages.
Track Name: Moje tělo
Nechci žít ve strachu z tebe. Nechci být tam, kde je možné brát si bez souhlasu.
Moje tělo je moje tělo a ani ty to nemůžeš změnit.
Nikdo nemá právo dotýkat se, když nechci. Ani ty, nejsem tvoje žena.
Nebudu tvůj lidský štít pro ochranu tradic, nestojím o spasitele s bičem.
Jak snadné je obvinit oběť. Tak lehce se věří, že si nemáš vážit sebe sama.
Vše je vepsáno do těl. V kultuře útlaku. Nevratné jizvy, jizvy nenávisti.
Cítím, dýchám, stojím tady, připravená odmítnout tvůj soucit.

---

My body

I don´t want to live in fear of you. I don´t want to be in a place, where it is possible to take without
consent. My body is my body. No one can change it. Not even you.
Nobody has the right to touch if I don´t want it. Not even you, I am not your woman.
I will not be your human shield to protect traditions. I don´t want a savior with a whip.
Blaming the victim is as easy as believing that you shouldn´t respect yourself.
Everything is inscribed into the bodies, in the culture of oppression. Eternal scars, scars of hatred.
I feel, I breathe, I'm standing here, ready to refuse your compassion.